Místo, na kterém dnes leží druhé největší lázeňské město v Čechách, Mariánské Lázně, bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté.
Mocný šlechtic Hroznata založil v roce 1197 klášter v osadě Teplá, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen ve svých lesích a dokonce se zde snažili těžit sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo.
O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády císařovny Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.
O vznik lázní se významně zasloužil doktor Jan Josef Nehr – klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil poté, že voda v nepatrném množství několikrát denně podávaná upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek. Klášter však musel bojovat o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1818 byl Marienbad vyčleněn jako samostatná obec z dosavadní obce Úšovice a získal statut lázeňského místa.
Název Marienbad lázně získaly podle Mariina pramene. Tento pramen byl dávno předtím kvůli pronikavému zápachu nazýván Smradlavý, svůj dnešní název však dostal podle Mariánského obrazu, který blízko pramene údajně připevnil voják vracející se z války jako poděkování za to, že si zde vyléčil svá zranění. O další rozvoj lázní se zasloužil tepelský opat Karel Kašpar Reitenberger, který počátkem 19. století začal s výstavbou lázeňských domů a pavilonů.
V roce 1820 navštívil Mariánské Lázně velký německý básník Johann Wolfgang Goethe, který sem zavítal ještě dvakrát a prožil zde v roce 1821 svůj pozdní milostný román s mladou šlechtičnou Ulrikou von Levetzow. Byl velmi nadšen zdejšími přírodními podmínkami a povzbuzoval opata Reitenbergera, aby nepolevoval ve výstavbě lázeňských domů. Také doporučil zdejším lékařům, aby kromě tradiční lázeňské péče prosazovali moderní léčebné metody. Přítomnost Goetheho v Mariánských Lázní měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela.
Operní skladatel Richard Wagner našel v Mariánských Lázních klid a inspiraci. Pracoval zde na dvou významných operách, a to Lohengrin (v létě 1845) a Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg).
V roce 1897 poprvé do Mariánských Lázní zavítal budoucí britský panovník Eduard VII. Co rozhodlo, že král navštívil právě tyto lázně, není známo. Avšak hned při první návštěvě si Eduard, vystupující pod titulem vévoda z Lancasteru, Mariánské Lázně zamiloval a celkově sem zavítal devětkrát. Britský král obrátil světovou pozornost na Mariánské Lázně, které se každou sezónu proměňovaly, aby dokázaly pojmout stále větší počet hostů. Většina budov byla v tomto období přestavěna a rozšířena a neustále se otevíraly nové hotely.
Mariánské Lázně se staly také dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde rozhodovalo v záležitostech předcházejících vzniku búrské války v jižní Africe. Dne 16. srpna 1904 se v hotelu Nové Lázně sešli při oficiálním setkání císař František Josef I. a britský král Eduard VII. A jaké bylo složení menu při večeři? Želví polévka; královnina polévka; pstruzi, nové brambory, špenát, mrkev; srnčí hřbet; koroptve s brusinkami; grilovaný poulard; čokoládová zmrzlina a jahody se šlehačkou. V dalších letech zde proběhla jednání mezi Británií a Ruskem či Bulharskem. Král Eduard VII. zemřel v roce 1910, poté následovalo období první světové války a další rozvoj lázní byl pozastaven.
Po první světové válce a vzniku Československé republiky se do lázní opět vrátili hosté. Prudký růst dopravy přilákal další návštěvníky a lázně musely řešit ubytovací problémy. Záhy však přišla ekonomická krize, která další rozvoj města opět zastavila. Druhá světová válka naštěstí město téměř ušetřila a tak lázeňský ráz města zůstal zachován. Během tzv. Křišťálové noci roku 1938 byla nacisty zničena židovská synagoga. Pozemek po zničené synagoze na hlavní třídě zůstal prázdný až do dnešní doby.
Po poválečném odsunu německých obyvatel a po výměně obyvatelstva se Mariánské Lázně staly z části chátrajícím městem. Výraznější obrat nastal až po roce 1989 a za posledních 15 let došlo k velkému pokroku. Některé historické lázeňské budovy však zůstávají opuštěny dodnes – např. bývalý hotel Rozkvět na Mírovém náměstí, či lázeňský komplex Kavkaz na Goethově náměstí, ve kterém pobýval britský král Eduard VII.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.